Letecká doprava je považována za unikátní obor, který umožňuje snadné spojení mezi různými místy po celém světě. S jejím provozováním je však spojeno mnoho obav
o zajištění bezpečnosti, ochrany proti protiprávním činům, ochrany národního hospodářství, apod. To byl v podstatě důvod, proč byla (a stále je) letecká doprava těžce regulována a v určité době bylo podnikání v letecké přepravě v podstatě doménou států nebo bylo pod jejich významným vlivem. Přestože byla letecká doprava za poslední tři desetiletí významně liberalizována, i nadále zůstávají zachovány určité relikty minulosti. Mezi ně se řadí letečtí dopravci, kteří jsou vlastněni nebo kontrolování vládou svého státu, což v podstatě znamená, že se dotčená vláda nepřímo podílí na provozování letecké dopravy na standardním volném trhu. Tento článek popisuje, kde se národní letecké společnosti vzaly, proč mají tendenci nefungovat v podmínkách otevřeného trhu a jaká opatření používají vlády k jejich záchraně, pokud se jim nedaří. To je zároveň podkladem k zamyšlení nad tím, do jaké míry má smysl národní letecké společnosti zachraňovat, za jakou cenu a jak to ovlivňuje podmínky na otevřeném trhu. Jako modelový případ je popsána situace v Českých aeroliniích, českém vlajkovém dopravci, a to za období posledních deseti let.