Tzv. prázdná mezinárodní pravomoc ve sporech z mezinárodní přepravy zboží vzniká v situaci, kdy úmluva CMR sice v čl. 31 odst. 1 stanoví mezinárodní pravomoc soudů určitého státu, avšak vnitrostátní právní předpisy neobsahují dostatečnou úpravu místní příslušnosti konkrétního soudu. Částečně v Německu, ale zejména v České republice se vyvinula doktrína, užívající čl. 5 odst. 1 nařízení Brusel I i pro přímé určení místní příslušnosti vnitrostátních soudů. Česká justice rozvinula doktrínu o určování místní příslušnosti podle místa placení přepravného, a tak dopad čl. 5 odst. 1 nařízení významně rozšiřuje. Naproti tomu soudnictví Rakouska uvedenou doktrínu striktně odmítalo a slovenská justice doktrínu nepoužívá.

Německý i rakouský zákonodárce nakonec šli cestou zakotvení speciální úpravy určení místní příslušnosti vnitrostátních soudů z mezinárodní přepravy zboží do domácích procesních předpisů. Naproti tomu v České republice a na Slovensku probíhá určování místní příslušnosti vnitrostátních soudů ve zvláštním řízení. Česká republika je při tom k žalobcům nejpříznivější ze všech jmenovaných států, když ve faktickém důsledku často umožňuje žalovat přímo v místě sídla žalobce.